Země očima nepozemšťana

Názorová bouře o webu a validitě

Příspěvků k mému předešlému článku bylo hodně. Dost jsem nad tím přemýšlel, dokonce můj poslední komentář by možná vydal na další. Chtěl bych teď napsat pouze ty části, které jsou důležité jak pro mě, tak pro uživatele, kteří na web, který udělám přijdou. Netvrdím, že toho dosáhnu vždy (zda vůbec někdy přesně jak jsem chtěl), ale snažím se.

Validita není vše

Nikdy jsem to ani netvrdil. Jak napsali jiní, je to pouze nástroj jak dosáhnout kvalitního kódu (vždy je to závislé na znalostech webdesignéra – i validní web může být zvěrstvo) a najít své chyby. Validní web proto je známkou pouze toho, že výrobce něco o webu ví a zajímá se o to. Nechci se zde již o tom bavit. Validita skutečně není důležitá. Pokud to validní být může a nejsem líný tomu chvíli věnovat, nevidím důvot toho nedosáhnout.

Zisk je hlavní. Nic jiného důležité není.

S tím souhlasím. Budeme-li se bavit o zisku finančním, zvýšení návštěvnosti nebo povědomí o značce, vždy je to zisk. Nechápu názor, že účel světí prostředky právě ve webdesignu. Nevalidní web může být navštěvovaný a úspěšný, stejně tak jako validní může být zbytečný. Navštěvovaný a ziskový web nemusí být kvalitně zpracovaný? Jistě nemusí. Zvýší tím zisk? Rohodně ne. Tím, že web zpracuji kvalitně, budu se zajímat o návštěvníky, všechny návštěvníky!, zamyslím-li se nad navigací, přehledností, použitelností i sémantikou a používaním správných tagů a struktury stránek, ztratím tím něco? Naopak tím mohu jedině získat. Získat i takové návštěvníky, o které špatně udělaný web nemá zájem.

Vozíčkář na hip-hop nepříjde

Je to pravděpodobné, ale ne nemožné. I handicapovaní lidé mají právo se bavit, získat informace a moci jich využít. Jakékoli postižení si vyžaduje péči (aspoň základní), kterou ale zrovna na webu je možné poskytnout již tím, že budu prezentace vyrábět správně. I vozíčkáři mají přátele, kteří na tu párty mohou jít, bavit se a utrácet.

Učel webu je hlavní

Ano, to jistě je a nijak to nezpochybňuji. Nesouhlasím ale s tím, že teprve až poté následují technologie. Já totiž ten web vytvářím právě těmito technologiemi, takže jediný přínos toho, že je budu používat špatně, je snížení zisku. Mýlím se?

Diskuse pod takovými články, jako je tento, jsou vždy tak názorově bohaté, že se v nich dá shodnout jen na opravdu základních věcech. Nerad bych rozpoutával další nekonečnou debatu (která se na netu rozpoutala již dávno). Co je pro mě (i pro klienta) podstatné a důležité jsem napsal. Abych uspokojil všechny, musel bych vydat knížku, která by toto téma opravdu pitvala. Takových již vyšlo mraky. Já nejsem schopen napsat tisícistránkový opus. Zveřejňuji pouze to podstatné a nesnažím se to rozebírat ze všech stran.

Několik článků, které vznikly během dvou dnů (zajímavé jsou i diskuse):

• Kvalitní a správný web není jen hezká schránka (civilizace – 19.4.2004)
• Web není jenom grafika (Petr Weida – 20.4.2004)
• Smyslem komerční prezentace je generovat zisk (Radek Hulán – 20.4.2004)
• K čemu je skutečně validita webu? (Radek Hulán – 20.4.2004)
• Zisk vs. validita, XHTML, CSS, přístupnost, použitelnost (Petr Weida – 20.4.2004)
• Další omyl: Validita (Petr Weida – 20.4.2004)
• Validita u Radka Hulváta (Miroslav Navrátil – 20.4.2004)

Kvalitní a správný web není jen hezká schránka

Setkávám se dost často s názorem, jestli není správný a validní kód spolu se sémantikou a beztabulkovým designem jen křečí zarytých webdesignerských odborníků a internetových profesionálů. Ono to tak asi skutečně vypadá, ale jsem přesvědčen, že náš názor je správný. Pokusím se to předvést na příkladu když přirovnám web k automobilu. Podle mě je možné pokusit se srovnávat webové stránky se vším co se používá.

Trabant nebo Mercedes

Někomu stačí jistě trabant, nepotřebuje nic extra. Pokud ale zvolíte kvalitní drahý vůz, neočekáváte, že by jen krásně vypadal. Předpokládáte, že je kvalitní po všech stránkách, chcete se s ním projet, než se rozhodnete. Chcete mít pohodlí a pocit bezpečí. S Vašimi stránkami by to mělo být hodně podobné. Předpokládám, že jste se rozhodli pro mercedes. Stránky budou hodně stát a hodně by měly také nabízet. Nejen Vám jako majiteli, ale i uživatelům, kteří je budou používat.

Krásný naleštěný lak a úžasný moderní design nestačí

Dostanete krásné nové auto. Je nádherné. Má moderní barvu. Na první pohled je vše dokonalé. Pokud jej vyzkoušíte budete překvapeni:

• Místo předpokládaných 220 km/hod. z něj dostanete pouze 40. Na dálnici Vás nikdo nepustí.
  Špatně udělané stránky. Pomalé a Veliké. Mají 200 kB.
• Máte neskutečnou spotřebu paliva.
  Při stahování webu se zapotí hodně uživatelů. Někteří to vzdají. Linka je přetížená, nepoužitelná.

Použitelnost je důležitá

To ještě není to nejhorší. S trochou trpělivosti se to dá vydržet. Dá se na to zvyknout. Musíte mít ale něco, co bude tak vyjímečné, že se lidé budou vracet. Budou vyhledávat informace, které nabízíte. Upoutáte je. Další špatně navržené nebo udělané části mohou být i závažnější:

• Váš volant je hranatý. Co s tím? Také se s ním dá otáčet, ale je to značně nepříjemné a frustrující. Řadící páka je krátká a moc daleko.
  Pro návštěvníky bude nepříjemné používat Vaše stránky. Navigace není dobře navržena. Je udělána nevýrazně, odkazy nejsou viditelné atd.
• Přední sklo je z vlnitého skla, boční okénka jsou červená a moc malá. Nefungují světla.
  Informace na webu jsou nepřehledné. Důležíté části nejsou zvýrazněné. Na stránkách se špatně čte a orientuje. Obsah je jeden velký zmatek.
• Interiér je naprosto neergonomický, náhodně zpřeházený. Nevýrazný. Pro zdravého člověka možná použitelný. Pro postiženého určitě ne.
  Web nebere ohledy na postižené návštěvníky. Nedovolí jim ho používat. Výrobce se tím nezabýval. Špatný kontrast a zvolené barvy zkazí oči i zdravému uživateli. Stejně tak jako malé písmo, které není možné zvětšit.

Mělo by to fungovat skoro všude

Pokud překonají Vaši návštěvníci všechny nástrahy, které jim špatný web nabízí, můžete je ještě více odradit. Není k tomu zapotřebí mnoho:

• Když si zvyknete na neduhy, které Váš krásný vůz má, zjistíte, že jej můžete používat pouze někde. Třeba jen ve velkých městech. Na okresky to nepůjde a na safari (pěkná hříčka) už vúbec ne.
  Máte MSIE? To je perfektní. Nemáte? To je smůla. Tam to totiž nefunguje. Ani v Mozille, Netscape, Safari, Opeře, Konqueroru? Asi ne. Nikdo to nezkoušel.

Kde ho najdu?

Jsem u konce. Ještě jedna věc. Mamka si chtěla auto půjčit, ale nevěděla kde je. Nebyl jsem doma. Máma ho nenašla. Vzala si auto souseda, kterého k smrti nenávidím, má na něm dokonce reklamu na zboží, kterým mi konkuruje, ale měl auto před naším domem. To je k vzteku.

Web není obal. Je to komplexní fungující stroj.

Pokud má být web dobrý a úspěšný, musí splňovat určitá kritéria. Není to pouze atraktivní grafika. Patří k tomu opravdu hodně věcí, o kterých je nutno něco vědět. Auto si nenecháte postavit o Pepíka z Hořesedel. Radši si koupíte kvalitní moderní vůz od výrobce, který o tom ví vše. Tím to ale nekončí. Každé auto, naprosto stejně jako webová prezentace, si zaslouží Vaši pozornost a péči. Občas potřebuje generálku a hlavně údržbu. Pokud jej používate k obchodům, tak Vás každá chyba, nedostatek, nedostupnost připraví o zisk!

Umučení Krista

Na začátku chci říci, že je to dobrý film a stojí za to na něj jít. Vše od obsazení, výpravy, masek, hudby až po nejmenší technické detaily je výtečné. Námět je netradiční a zpracování také. Je to film o umučení jednoho člověka, víc v něm nehledejte.

Brutalita jako účel

Režisér Mel Gibson zvolil šokující brutalitu jako nástroj pro upozornění na utrpení a poslání nejznámější osoby, která kdy na Zemi žila, Ježíše Krista. Stanete se svědky utrpení v posledních dvanácti hodinách muže, který změnil svět. Celý snímek je postaven na předpokladu, že všichni víme jaký Ježíš byl a pro co žil. Není proto jeho osobě dán žádný prostor. Je pouze postavou, která je odsouzena, mučena a zabita. A to je hlavní a pro mě největší chyba.

Věřící i nevěřící

Filmu zřejmě nejde o to, zda jste nebo nejste věřící. Ježíše znají (předpokládám) všichni. Také vědí, že byl ukřižován. Ježíš z Nazaretu byl jistě komplikovanou osobou, měl své kladné i záporné vlastnosti, problémy i dilemata. To ve filmu není a vytváří se tím propast mezi divákem a postavou Ježíše. Jistě je to strašné, brutální a nespravedlivé, ale kdyby místo dvaceti minut utrpení byl čas věnovám vykreslení psychologie Krista, divák by prožil jeho úděl osobněji a bolestněji.

Je to film pro vás?

Všude se píše jak je to brutální, šokující, kontroverzní. To jistě je, ale ne více než kterýkoli akční film z produkce Hollywoodu. Několik záběrů je skutečně strašných, ale pro odkojence kin, HBO a filmů obecně to není nic nového. Co z toho dělá brutální podívanou je právě postava Krista, který je nevinen a podřídí se tomu dobrovolně, abychom byli vykoupeni. Tím, že někdo na sebe veme všechny hříchy, které kdy spácháme, nechá se za nás umučit, to je podstata bolesti, kterou pocítíte. Proto snímek pusobí brutálně.

Neberte na to děti, vám dospělým to ale doporučuji. Zajděte si na to. Když už nic jiného, je tento pohled na Krista a jeho úděl tak naturalistiský, že nepůsobí jako bůh, ale jako obyčejný člověk, který věřil své pravdě natolik až za ní položil život. Nebyl něčím nadpozemským, božským a svatým. Byl pouze člověkem. Stejným jako jste vy.

Černý víkend českých weblogů

V posledních pár dnech se pourážela většina blogerů (nemám to slovo příliš v oblibě) v Čechách. Kdo to způsobil asi víte. Nebudu jmenovat ani odkazovat. Svůj názor mám, nebudu jej pouštět do světa. O to mi v tomto příspěvku nejde.

Kdo vyšel s čistým štítem

Co mě na celé události překvapilo, byl vysoký podíl urážek všech, kteří se do diskusí zapletli. Ať už byli uráženi nebo uráželi. Výsledkem je pošramocený pohled na lidi, které jsem bral jako seriozní, ale svým projevem si to u mě pokazili. S čistým štítem tak vyvázl snad jedině ten, kdo se nezamíchal do komentářů.

Výsledek

Výsledkem je pouze to, že se pár normálních inteligentních lidí nechalo unést a ztrapnili se. Ničeho tím nedosáhli, nic nezměnili. Přečetl jsem snad stovky komentářů a urážek. Nakonec jsem tím ztratil zbytečně dvě hodiny času. Pevně doufám, že se to nebude opakovat. Kdyby každý místo zbytečných komentářů napsal něco přínosného (článek, odkaz), měl bych vzdělávací víkend.

Google – vrtochy a zmatky

Jen si tak prolézám Google, abych se podíval jak naše weby jdou nahoru a oni se zatím pohybují asi podle nálady tohoto vyhledávače. Nevím určitě všechno, ale jak se chová Google skutečně nechápu.

Není pouze Google

Mod rewrite, vhodný na kultivaci šílených (většinou dynamických) URL, se používá hlavně kvůli vyhledávačům. Google a jiní dlouhou dobu neindexovali stránky s více jak dvěma parametry. Mod rewrite bylo proto potřeba používat. Pro uživatele byla jednoduchá adresa jistě přínosem také. Svou roli pro indexování mod rewrite tedy již nehraje. Vše se může měnit, takže bych na to nesázel. Krom toho je řada dalších vyhledávačů, pro které to je nebo bude důležité.

Konkrétní případ

Možná znáte službu Český hosting, na které se podílím. Podle ohlasů je to velice dobře udělaný web (má jistě co vylepšovat). Prezentace má kvalitní kód, snažili jsme se optimalizovat na pár slov, dostat se v Google vysoko (v Jyxu to není takový problém). Sledoval jsem vývoj podrobně. Český hosting šel pomalu, ale jistě nahoru. Občas se ztratil, aby se zase za pár dní vynořil přibližně tam kde byl. Teď se propadl na nějaké 600. místo. Co je ale zajímavější, že se náš firemní web thinline.cz, který je již hodně starý, tabulkový, neoptimalizovaný atd. (pracujeme na nové verzi), vyhoupl na slovo „hosting“ na nějakou 60. pozici.

Nechci si tu vylévat srdce, ale z mých zkušeností vyplývá citát:
Čím více toho o SEO vím, čím více se snažím, tím méně jej chápu a tím méně to funguje. Google se prostě pro mě chová záhadně.

Google indexuje už i čtyři parametry v URL

Narazil jsem na zajímavost. Podle toho co jsem našel už Google indexuje hodně parametrů. Naposledy o tom psal Yuhů ve spotu Google v URL akceptuje 3 parametry.

Dinosauři českého webdesignu III – produkty

Jaká síla obestírá dinousary, když (narozdíl od těch co se tu proháněli před miliony let) jsou schopni se i přes veškeré chyby a hrůzy, které vytvářejí, udržet na trhu. A nejenom to, mají tak pevnou základnu, že s nimi jen tak něco nezatřese. Již jsem se o tom zmiňoval v minulých dílech (Dinosauři českého webdesignu a Dinosauři českého webdesignu II – struktura). Je to síla trhu. Hodnotu a kvalitu práce určuje konkurence, stejně tak jako ceny. V případě mohutných společností, jakéhokoli zaměření, to ale neplatí vždy. Webdesign není výjimkou.

Věrnost. Stabilita. Služby.

Kdo si může dovolit platit za špatnou práci? Opět velké společnosti, které mohou sypat horentní sumy do vývoje projektu, který nedosahuje kvalit, které by měl mít. Dinosauří spolěčnosti působí na trhu dlouho. Zpočátku jich nebylo mnoho. I když se trh a nabídka malých nebo začínajících společností (a to rychle) rozrůstá, nemůže je to ohrozit. Stále jsou o několik let napřed. Nabrané kontakty za léta působení si zvesela vezou s sebou. Tito zákazníci nemají potřebu kvality, protože nevědí, že ji nedostávají. Naopak mají potřebu stabilního partnera, který jim dodá pocit jistoty a obrovské portfolio služeb. To malé společnosti nemohou nabídnout v takové míře, aby to velké klienty zaujalo. Díky tomu si mohou veliké webdesignerské společnosti dovolit malé, ale i obrovské chyby ve své práci.

Šílené kódy, mizivá optimalizace a přístupnost.

Tabulky, tuny JavaScriptu, obrovské obrázky, špatná orientace na stránkách, žádná optimalizace, flashové zbytečnosti. To je jen několik hlavních chyb, které jsou (ve většině případů) průvodním znakem dinosaurů. Že to někdo dělá špatně je normální. Zarážející je, že to dělá špatně pět, šest, sedm let.

Vědí či nevědí o chybách, které dělají?

To je základní otázka, na kterou nemohu dát jasnou odpověď. Mohu se zamyslet jestli ano či ne a říci svůj názor.

Pokud důležité osoby, které mají na starost vedení společnosti nebo důležitých částí, nevědí o chybách, je to pochopitelné. Již dávno nemají čas vědět co se kde šustne, jaké standardy jsou důležité, jaká pravidla by měla při práci na webu být zásadní. Zda to u nich bylo v popisu práce na začátku, již tomu tak není. Oni řídí.
Kdo by měl ale vědět, aspoň o nejdůležitějších a nejzákladnějších věcech při tvorbě webu, jsou minimálně ti, kdo jej vyrábí:

• kodéři
• editoři
• textaři

Jejich povinností by mělo být dávat informace, vysvětlovat, budovat si pozici nezbytné a odborné části týmu. I když někteří tyto znalosti mají, nemají chuť se o ně dělit s někým, koho to nezajímá. Ovzduší ve firmě je nenutí (znechutí) se o to starat. Nesouhlasí s tím a to je vše. Jejich pozice nebývá v popředí zájmu. Nejsou na výsluní vedle úchvatného grafika, obchodníka ani programátora. Nejsou bráni na jednání s klientem, jejich jména nejsou vyslovována. Tento přístup dokonale odstraní chuť cokoli řešit. Myslím, že jsem se dostal k jádru. Rovněž jsem došel k názoru, že to nevědí.

Mohou vědomosti změnit stav?

Existuje-li kodér, kterému není jedno, že se dělají věci špatně, informuje-li ostatní a má-li to efekt, změní společnost věci tak, aby vyvíjela kvalitní prezentace a služby? V případě dinosaurů není důležitá chuť ani výsledný kvalitní produkt, tažným koněm je cena, kterou by za tuto proměnu musela zaplatit. Problémy, které jsou s ní spojené. Čas, který to stojí. Investice do vzdělání zaměstnanců. Prodělat tyto kroky je pro ně neskutečně drahé a časově nákladné.

Jako jednotlivci nebo menší firmy si můžete dovolit „učit se“ (XHTML, CSS, SEO atd.) za chodu. Zvládnete to na několika projektech dokud nedosáhnete vytyčeního cíle. Dinosauři si to dovolit nemohou. Je nemyslitelné, aby se učili na webech velkých klientů, aby měly problémy s laděním pro různé prohlížeče, piplali se s optimalizací textů, zajímali se o pozici ve vyhledávačích, sledovali chování návštěvníků, vyhodnocovali, předělávali, testovali, zkoušeli, zkoušeli a zkoušeli. Právě proto, že 90% produktů tvoří vážení klienti, nemohou přejít na systém, ve kterém by chybovali. Takže i když to třeba vědí, nerisknou to.

I když to vypadá, že se dinosauři nezmění, zkusím se na tuto stránku problému podívat podrobněji v přístím díle a zhodnoti klady a zápory proměny.

Předchozí díly:

• Dinosauři českého webdesignu
• Dinosauři českého webdesignu II – struktura

Grafika vs. Validita

Někteří lidé staví tyto dvě věci proti sobě. Není to tak. Nemusí se sice vůbec potkat, ale ani vylučovat. Grafika je pouze první věc, se kterou se návštěvník stránek setká. Druhá nejdůležitějsí věc je, podle mého názoru, použitelnost webu. Můžete mít krásnou grafiku, ale pokud se web nedá používat, je špatně navržen a naprogramován, nikdo ho používat nebude. To může být zaručeně odrazující efekt.

Grafika ano, ale účelná

Grafické zpracování webu by také mělo odpovídat jeho zaměření. Na mobilní telefony asi nepoužijete motiv s vlakovou soupravou. Pokud jste grafik, měl byste mít podrobné informace o čem web bude a pro koho. Radek Hulán na svém weblogu rád používá hodně ilustračních obrázků. Bohužel nesouvisí s obsahem článků. Já, jako uživatel, jsem často zmaten (nebo aspoň rušen) obrázky a fotografiemi, které s textem vůbec nesouvisí. Působí to dost rušivě.

Všechny části vývoje webu jsou důležité

Analýza, struktura, grafika, programový i XHTML kód, použitelnost a orientace, testování, optimalizace, obsah i cena. To všechno jsou jednotlivé části vývoje webu. Nedají se jen tak oddělit. Pokud má být výsledný produkt kvalitní, všem částem vývoje se musí věnovat patřičná pozornost a píle. Pokud ošidíte jen jednu část, nemusí to být až taková katastrofa, je to ale škoda. Kvality webu neurčuje pouze grafika nebo pouze SEO. Vše je důležité.

Co klient neví, stejně by měl dostat

Povinností každého webdesignéra i firem, které weby vytvářejí, by měla být spokojenost klienta a hlavně kvalita produktu, který si od nich zákazník zakoupil. Ošidit cokoli se nikdy nikomu nevyplatilo. Pokud má jakákoli část webu slabinu, přijde se na to. Někdo na to upozorní. Co by mělo být ale hlavním důvodem proč dělat práci nejlépe, je spokojenost zákazníka. Takový zákazník (pokud ví, že dostává kvalitní práci, která se mu vyplácí) nemá důvod měnit dodavatele. Spokojený klient, kterému prezentace přinese výsledky, bude chtít investovat další peníze. Aby ale peníze, které do internetu vložil, dostal zpět, musí být web kvalitní a plnit svůj úkol. Toho dosáhnete pouze když budete všem částem vývoje stránek věnovat patřičnou pozornost.

Weby bez obsahu

Yuhů ve svém spotu Nedodané podklady mluví o tom, že u webů menších firem je problém splašit podklady pro texty nebo texty samotné. Souhlasím s tím. Je to jeden z velkých problémů. Stává se často, že projekt je v podstatě hotový, ale nedá se spustit právě kvůli úvodnímu textu. Může tak zůstat u ledu i několik měsíců.

Psaní textu. Ano nebo ne?

Bylo by určitě hezké nabídnout psaní profesionálního textu na web, ale je tu jedna překážka. Je dána právě tím, že problémy s dodáním textů jsou u prezentací menších společností. Ty zpravidla nechtějí do svých stránek investovat víc, než je nezbytně nutné. Když výroba celé prezentace vyjde na 30 – 40 000,- Kč (což nejsou malé peníze z pohledu menší firmy, která na netu začíná), těžko mohu nabídnout i službu psaní textů byť to bude vysoce kvalitní, kreativní a psané s ohledem na vyhledávače. Takový copywriter pak může stát i velkou část celého rozpočtu. Pokud se s klientem přete o tisícovku za administraci novinek na homepage, těžko mu můžete nabídnout vytvoření textů za dalších 10 000,-.

V čem je tedy hlavní problém? V ceně.

Velké společnosti mají představu o vlastní propagaci, mají již dávno vypracovaný styl a kreativní stránku. Vědí na jakou klientelu se orientují a s reklamkami již pracují. Firemní postoj dokáží zpravidla převést na web. Pokud jim na tom skutečně záleží, nechají si texty pro web upravit. Naopak weby menších společností mají již tak stlačené ceny na minimum, že prostor pro profesionálního copywritera prostě není.

Kolik takový profi textař stojí?

Neměl jsem představu. Pravdou zřejmě bude, že taková osoba zpravidla prošla některou reklamní agenturou. Platové nároky mají tedy hodně vysoké. Na Poslední středě se Marek Prokop, David Špinar i Robert Němec shodli na tom, že dobrý copywriter vyjde i na 60 – 70 000,- Kč měsíčně. Jestli je to pravda, tak pochybuji, že se služba copywritera vyskytne i u velkých webdesignerských společností. U malých už vůbec ne. Profesi copywritera potřebuje určitě firma, která se přímo zabývá optimalizací webu pro vyhledávače, webdesignerské studio ne. Přidaná hodnota by to pro jejich zákazníky jistě byla, ale je to služba vysoce odborná a placená.

Klikli jste tam

K nekonečným debatám o názvu odkazu si také přisadím. Na Poslední středě padlo pár vtipných poznámek, kterým jsme se upřímně zasmáli. K smíchu to ale moc nebylo.

Klikněte zde, věčná pře

Nebudu se rozepisovat o tom, jestli odkaz klikněte zde používat. Jsem názoru, že je to nesmysl. Proč, to hned vysvětlím. Odkazy by měly mít informačí hodnotu. Odkaz typu „klikněte zde“ ji rozhodně nemá. Bez přečtení k čemu se vztahuje, nevíte o co jde. Informační hodnota by tam zcela jistě být měla. Pokud kliknete na odkaz „klikněte zde“, nedostanete se na stránku, která se jmenuje „Klikli jste tam“. Většinou se dostanete na stránku, která se jmenuje tak, aby návštěvník věděl kde se nachází. Z odkazu by mělo být patrné totéž, kam vede. Není-li, je to špatně.

Odkaz a jeho účel

Odkaz by měl v řadě případů obsahovat také popisek (title), který podá přesnější vysvětlení co se za ním skrývá v případě, že to není z vlastního názvu poznat. Používaní popisků je na tom také bledě. Pravděpodobně velká většina lidí ví, že by se měl title používat (ti kteří jej používají), ale už neví jak. Hojně se tak vyskytuje odkaz s popiskem, který je stejný jako název odkazu. Když to trochu přeženu, mohlo by dojít i na takové případy:

• klikněte zde (title: klikněte zde)
• klikněte zde (title: odkaz)
• klikněte zde (title: kliknete tam)

U posledních dvou odkazů je to sice nesmysl, ale hodnota popisku je stějně mizivá jako v prvním případě. Pokud zvolíte název odkazu dostatečně informativní, nemusíte používat title. Nepoužívejte ho i v případě, že nenese žádnou rozšiřující informaci. Popisek nepoužívám, protože to není potřeba.

Co z toho plyne

Název odkazu klikněte zde je stejný nesmysl, jako nadpis stránky „Jste na této stránce“. To je můj názor.

Několik článků, které se tím zabývaly:

• Klikněte zde (Petr Weida – 1.3.2004)
• Proč používat „klikněte zde“? (Radek Hulán – 1.3.2004)
• Proč neuvádět text odkazů jako: Klikněte zde (Jirka Chomát – 2.3.2004)
• Výzkum klikněte zde (Yuhů – 22.3.2004)
• Poněkud nejednoznačný test klikněte zde (Marek Prokop – 22.3.2004)
• Výzkum: klikáme na zde (Petr Weida – 22.3.2004)
• Výsledky testování klikatelnosti je optimistické (Tomáš Hodboď – 22.3.2004)
• Klikněte zde… (Miroslav Navrátil – 22.3.2004)
• Pro přečtení spotu, klikněte zde… (Vít Dlouhý – 23.3.2004)
• Opět klikáme zde (update) (Jirka Chomát – 23.3.2004)
• Klikněte zde. Dobře či špatně? A co napište mi? (Jiří Macich – 23.3.2004)

Obsah vítězí nad formou

Ve svém spotu HTML pro každého jsem sliboval další úvahu na toto téma. Urovnal jsem si to v hlavě a pokusím se shrnout co si myslím o špatných webech. Špatně napsaných webech.

Je špatné HTML na závadu?

U společností, které se tím živí, a které by to měly dělat nejlépe to jistě špatné je. Jak je to ale u osobních případně i u školních a vysokoškolských webů? Špatně napsaný zdrojový kód asi ještě nikomu nepomohl, ale nemusí to být tak fatální. Kdyby totiž stránky dělali jen lidi, kteří tomu skutečně rozumí, nebyl by internet tak rozmanitý jako je dnes. Takže to zas takový problém není.

Hledám informace, ne zdrojový kód

• Jsou stránky, kde informace jsou to nejdůležitější
• Jsou stránky, které si zakládají na grafickém zpracování
• Jsou stránky, které chtějí mít perfektní vše

Mluvím zde o první skupině. Pokud stránka splňuje pouze první případ, je pro mě dostačující. Nemám potřebu kontrolovat, jestli má autor validní kód XHTML 1.0 strict a zda nepoužíva tabulky. Pokud najdu informace, které hledám, je stránka kvalitní bez ohledu na kvalitu kódu? Myslím, že ano.

Když to funguje, stačí mi to

Jeden můj kolega, se kterým jsem se hádal o tom, že by všechny weby měly mít správný zdroják, strukturu, kódování a další věci, které považuji za důležité, prohlásil:
Jsem rád, že si můžu udělat web sám, tak aby fungoval. A ještě lepší je, že i když v kódu udělám chyby, tak to stále funguje. Stejně jako mě to vyhovuje i dalším lidem, kteří si dělají stránky sami. Není na tom nic špatného.

Jako webdesigner to mohu jedině odsoudit. Jako uživatel internetu hledající informace s tím musím souhlasit. Na vině jsou prohlížeče (čti MSIE), které chyby tolerují. Jinak by prostě nemohlo tolik špatných webu fungovat a existovat.

Kdyby neexistovaly špatné učebnice, kdyby návody nepsali amatéři, kteří HTML viděli z rychlovlaku, kdyby…

… byl by internet nudnější.

Dinosauři českého webdesignu II – struktura

V této části seriálu „Dinosauři českého webdesignu“ bych se chtěl zabývat přímo dinosaury. Jelikož je to skupina, která je nejvíce na očích, a o které vlastně píši, budu se snažit rozebrat problém velkých a starých webdesignerských studií podrobně. Upozorňuji předem na to, že se zabývám horší verzí takovéhoto uskupení!

Měl jsem možnost v jedné takové firmě pracovat. K dobru jí musím přičíst to, že mi umožnila zabývat se webdesignem pro významné klienty, mohl jsem nahlédnout pod pokličku výroby rozsáhlých projektů a také jsem se setkal z chybami, které díky početnosti zaměstnanců v takových společností zákonitě vznikají.

Struktura společnosti – zakopaný pes

Základním kamenem úrazu je struktura a rozsáhlost společnosti. Dinousauří uskupení čítá mnoho kusů (největší skupiny dosahují až desítek). Narozdíl od zvířat není vedena většinou jedním dominantním kusem, ale několika lidmi, kteří si vzájemně zasahují do práce. Tím vzniká chaos již v řízení spolku, který se poté přenáší na podřízené části. Ztrouchnivělá hierarchie vypadá zpravidla takto:

• Obchodník (account manager) – až 7 kusů
• Grafik – 4 kusy
• Programátor – 5 kusů
• HTML editor – 2 kusy
• jiné odborné zaměření – 0

Obchodníci

Vysoký počet obchodníků by měl zajišťovat velké množství práce tak, aby vytížil pokud možno veškeré síly, které má k dispozici. Bohužel k tomu nedochází. Vysoký počet obchodníků si vysvětluji tak, že mají možnost se navzájem ubezpečovat o odbornosti a schopnostech, o vysokých standardech, které poskytují svým klientům a také (což by mělo být hlavní náplní jejich práce) zajišťovat práci pro ostatní. Jiné vysvětlení nemám. V některých případech dochází i k napadání projektů jiných obchodníku ve skupině, čímž vzniká napětí v celé společnosti. Vyjímečně dochází k bezproblémové spolupráci dvou i více obchodíků na jednom projektu.

Grafici

Čtyři grafici v tak velké firmě působí přiměřeným dojmem, ale býva to často opačně. Dinosauři většinou žijí z dlouhodobé spolupráce se stálými klienty (přední firmy v oboru aut, obchodních domů, zpravodajství, podnikání apod.), rozvíjením a správou stávajících portálů. Ty ale mají paradoxně grafiku zpracovanou již řadu let a práce grafika je na takovém webu minimalní. Stává se, že se každé dva roky změní grafický vzhled, ale jen zčásti. Je to dáno archaickou strukturou prezentace, kterou prostě není možné za odpovídající peníze předělat. V takové firmě se pak zcela jistě uživí jeden hlavní grafik na zpracovávání nových zakázek a druhý (pomocný grafik) na veškeré ostatní práce. Zbylí dva dokáží sem tam vyprodukovat nějaký ten banner, reklamu do předních odborných časopisů. Není jim dána možnost plnohodnotné práce, kterou si při přijímaní do firmy představovali.

Programátoři

Skupina programátorů je na druhou stranu příliš malá. Správa a doplňování neustále nových sekcí do již tak obrovských portálů, je neskutečně náročná na čas. Nezřídka se stává, že na jednom projektu již někdy pracoval každý z nich. Vzniká tak potřeba hromady času, kdy se jeden programátor probírá kódem druhého. Projevy agrese jsou často průvodním jevem upravování starých společných kódů. Dá se v nich poté najít nepříliš slušný komentář na kolegu, který zpracovával dokument před tím. Nadávky nejsou ničím vyjímečným. Takto upravený dokument, okořeněný o množství poznámek, putuje zvesela ke klientovi, který si za hrubosti ve firemním webu rád zaplatí a je spokojen.

HTML editoři

Nejlevnější pracovní síla, na které se zcela zbytečně šetří. Za jejich práci jsou účtovány vysoké částky. Žádné školení je za celou dobu působnosti ve firmě nepotká, odbornost není vyžadována. HTML přeci umí každý. Pokud se v jejich řadách vyskytne jedinec, který nesouhlasí s kvalitou práce, kterou firma vypouští ven, nemá jeho slovo zpravidla váhu. Firma si raději zaplatí externě odborníka (stává se v minimálním počtu případů), který za odpovídající odměnu provede kontrolu prezentace a doporučí kroky, jak chyby napravit. Není důležité, že nejlevnější pracovní síla na tyto nedostatky upozorňovala již před pár měsíci a zdarma.

Ostatní síly

Nejsou. Kdo kdy slyšel o psaní textů pro web. Kdo slyšel termín copywriter. XHTML, CSS, W3C, SEO, přístupnost. To je jen malý výčet věcí, na které takovýto dinosaurus nemá kapacity. Nepokládá je za důležité. Neví o nich.

V dalším dílu se budu zabývat produkty dinosaurů. Na tento článek by to bylo až moc.

Předchozí díly:

• Dinosauři českého webdesignu – úvod

LajnuksIkspou 2004 (LinuxExpo 2004)

Byl jsem tam. Prošel to. Odešel.
Tak by se dal stručně popsat letošní veletrh o Linuxu. Nikdy předtím jsem na něm nebyl. Neměl jsem také důvod. Ke své práci používám Windows, nejsem totiž administrátor ani programátor ani Linux guru. Linuxu jsem nikdy moc nerozumněl, stejně jako řady lidí, pro které Linux znamená černou obrazovku s příkazovým řádkem. Na LinuxExpo jsem ale stejně vyrazil.

Co tam bylo/nebylo

Pro mne tam nebylo skoro nic. Co mě zaujalo byl obrovský plyšový tučňák u stánku Globe Internet s.r.o., který propagoval COOL server housing, (server bych si tam ale nedal), pár publikací od vydavatelství Computer press z nichž většinu už stejně mám a to je vše.

Linux a Windows

Co mě skutečně zaujalo bylo, že asi na 90% počítačů byly Windows. To jsem na veletrhu o Linuxu skutečně nečekal. O čem to tedy bylo? Mám pocit, že takováto výstava je pro veřejnost dost nevhodná. Pravděpodobně je určena pro vystavovatele a obchodníky, kteří se tam setkávají v první den veletrhu, který není určen pro veřejnost. Kdybych měl za lístek utratit 60,- Kč, asi by mě to mrzelo.

HTML pro každého

Dostalo se mi náhodou do ruky 4. vydání (4/2004) časopisu Počítač pro každého. Na straně 31 se již možná delší dobu „učí“ HTML, v tomto čísle pod názvem Vytváříme vlastní HTML stránku. Co jsem letmo zahlédl mi vyrazilo dech.

Pro začátečníka to nejhorší

Jestli se podle tohoto tutoriálu bude začátečník učit HTML, tak potěš. Nedokážu si představit co dokáže takový „nový webdesigner“ vyplodit. Pro ukázku co se ve vzorových kódech dá najít/nenajít:

• chybí DOCTYPE!
• tagy <b>, <i> apod.
• <h1 align="center">
• párové tagy se neukončují (např. <li>)
• syntaxe: <h1>text<br></h1>
• a nebo: <i><ul><li> text seznamu</ul></i>

To mi stačilo, abych si ten článek přečetl, protože si myslím, že se tam dozvím věci, o kterých jsem asi ještě nevěděl.

Proč je tolik špatných stránek?

Díky tomuto „časopisu pro každého“ jsem na to konečně přišel. Kdyby se totiž prohlížeče (hlavně MSIE) chovaly tak přísně, jak je to jen možné, asi by na internetu nebylo moc špatně napsaných stránek. Nefungovaly by. Naneštěstí tomu tak není a proto obrovské množství lidí tvoří ještě větší množství špatných webů. Jejich závěr při zobrazení výtvoru třeba v prohlížeči Mozilla je, že to neumí zobrazit a dělá to špatně.

Jak z toho ven

Také jsem tím prošel. Udělal jsem hodně špatných webů. Dost dlouho jsem nevěděl, že jsou špatně a to je právě ten problém. Lidé nevědí, že dělají věci špatně. Na druhou stranu díky tomu může mít na internetu stránku kdokoli a někdy narazím na informace, které jsou kvalitní, ale ve špatně napsaném webu. V takovém případě mi to až tak nevadí!

Straší mě text na přebalu časopisu: Nejčtenější počítačový časopis v ČR.

Tohle bude ještě na jednu úvahu! Snad někdy příště.

Dinosauři českého webdesignu

V momentě, kdy začaly využívat internet firmy a obyčejní lidé, vznikaly společnosti, které prodávali webdesign. Postupem času se některé firmy na tuto činnost specializovali a specializují dodnes. Některé se z počátečního amatérismu dokázali přetavit ve společnosti nabízející kvalitní produkty podle posledních trendů a standardů, některé ale zůstávali pozadu a na scéně je udržovala jen silná a známá značka. Propast mezi špičkovým webdesignem a HTML hororem se jen tak neuzavře, takže je stále dost firem, které pod nádechem stabilního partnera s množstvím zkušeností dokáží prodávat trestuhodné výtvory za astronomické ceny. Těmto (většinou) obrům říkam dinosauři.

Kdo je dinosaur a kdo pták?

Zatímco velké firmy spoléhají na stabilitu značky, kterou si vydobili již dávno, kdy byla malá konkurence a jejich práce měla ještě profesionální výsledek, musejí se malé firmy na trh probít kvalitní prací. Značku si budují postupně.

Dinosaur

je společnost stará pět a více let. Zpočátku měla za cíl nabízet kvalitní práci, kterou mnoho lidí neumělo. Mohla si dovolit vysoké ceny dané malou konkurencí a lidi, kteří se učili psát web za pochodu. Vrcholem jejich produkce je hromada nevalidního kódu, mraky vnořených tabulek a rozsáhlé projekty, které se stahují nekolik minut do prohlížeče.

Ptáci

jsou menší uskupení, řádově 3-8 lidí, kteří se sešli za účelem vydělávat peníze prací, která je baví. Stáří odhaduji tak na 2-3 roky. Většina těchto menších firmiček prošla vývojem jako Dinosauři, ale dokázali se díky svému nadšení propracovat ke kvalitě, kterou by měl nabízet každý (myslím tím kvalitní strukturu, validní (X)HTML a výbornou grafiku). Tyto firmičky si většinou nekonkurují. Jejich snem je získat pár velkých klientů (tzn. odlákat je od dinosaurů) a pracovat si podle svých představ.

Chameleoni

Existuje mnoho dalších skupin a firem, které se živí webdesignem. Většinou ale nedokáží vytvořit kvalitní práci po všech stránkách. Chameleony bych dělil asi takto:

• studenti
  úžasně pružná a levná síla, která válcuje veškeré další druhy svou cenou a dychtivostí si vydělat pár stovek.
• dvojčata
  vznikají zpravidla ze dvou studentů, kteří dělají IT obor společně na škole. Jeden umí Linux a druhý PHP a MySQL. Jejich možnosti jsou přímo závislé na schopnosti toho druhého. Dokáží vyprodukovat složitější struktury webů (obchody, katalogy) komunikujících s databázemi. Na práci si nemohou stěžovat. Je totiž ohromné množství zájemců o jejich práci.
• prasátka
  na první pohled vypadají hezky leč hodnota jejich práce je mizivá. V některých případech může zadavateli i uškodit. Prasátka není ale odříznutá komunita. Velice dobře se jim daří v týmech všech výše popsaných skupin.

Chtěl bych se dinousaury a dalšími druhy zabývat podrobněji, takže tento článek berte jako úvod do delšího seriálu.

Poslední středa

Dobrý web, konkrétně David Špinar a Marek Prokop (vydavatel e-zinu Sova v síti), pravidelně pořádá neformální setkání lidí, kteří mají zájem si popovídat o tématu, které vždy souvisí s tvorbou webů. Tyto debaty se konají vždy poslední středu v měsíci, na další poslední středu si můžete podat přihlášku. Přibližně 10 lidí je pozváno do příjemného salónku v pizzerii Aldo, kde se rozvíří debata.

Psaní textů pro web

Poslední březnová středa (31.3.2004) se zabývala tématem psaní textů pro web neboli copywritingem. Marek Prokop nastínil tři body, které jsou zásadní pro tvorbu textu pro internet. Já bych to shrnul asi takto:

1. Struktura textu
   Co lidi čtou, jsou nadpisy. Ten musí zaujmout a zároveň musí být jasné o čem článek je. Za ním následuje krátká anotace, ve které shrnete co je v textu rozvedeno. Krátký odstavec si přečte více lidí. Text poté již pouze rozvíjí informace z anotace článku, tak, aby se zájemci mohli dozvědět podrobnosti.
2. Stručnost a jednoduchost
   Nesnažte se psát šílené kombinace, pište tak, jak to cítíte, tak aby to lidé mohli číst, a aby to chtěli číst. Sáhodlouhé nezáživně texty, ve kterých je „vata“, nikdo číst nebude.
3. Optimalizace textu pro vyhledávače (SEO)
   Text by měl obsahovat klíčová slova, která budou návštěvníky zajímat. Je tedy nutné znát, nebo aspoň předpokládat, které návštěvníky Váš článek zaujme a text optimalizovat tak, aby jej mohli ve vyhledávači najít. S tím souvisí čtvrtý bod.
4. Vědět pro koho píšete
   Není hlavní napsat dobrý článek. Je dobré vědět, pro koho jej píšete. Podle toho volit styl řeči, klíčová slova a strukturu textu.

Lidé na internetu nečtou

Na svém webu useit.com Jakob Nielsen zveřejňuje velice často studie o tom, jak se uživatelé chovají. Jeho teorie je, že lidé na internetu nečtou. Má to několik důvodů:

• texty na monitoru se hůře čtou
• lidé na webu hledají informace, proto těkají po záchytných bodech, jako jsou nadpisy, odkazy, seznamy
• mají i méně času

Já na internetu hledám informace právě kvůli tomu, že je chci najít rychle a přesně ty co hledám. Vycpávky, které nemají informační hodnotu nečtu.

Sekejte a kraťte

Steve Krug ve své knize Don't Make Me Think!, která u nás vyšla pod názvem Nenuťte uživatele přemýšlet píše: Každý text zkraťte na polovinu a poté ještě na polovinu. Je to sice trochu radikální, ale rozhodně se vyplatí toto pravidlo dodržovat. Vyvarujete si tím právě psaní dlouhých a nedůležitých části textu.

Jaká tedy byla Poslední středa

Abych se nerozepisoval o tom, co už bylo tisíckrát napsáno, radši se vrátím k Poslední středě. Ta se nesla v duchu volné diskuze, dozvěděl jsem jak to dělají jiní, uvědomil jsem si co mám sám vylepšit a co je podstatné.

Poslední středa na téma psaní textů pro web s ohledem na uživatele i vyhledavače tak pro mě byla jakýmsi katalyzátorem, který mi umožnil ujasnit si jak důležité texty na webu jsou a jak mohou ovlivnit nejen návštěvnost stránek, ale i konverzi návštěvníka v zákazníka. A v neposlední řadě, pokud mám produkt, který prodávám pouze přes internet, tak právě kvalitními texty, nápovědou a hodnotnými imformacemi mohu dosáhnout minimálních nákladů a tím větších zisků.